Divadlo Antonína Dvořáka
ulice
Smetanovo náměstí 8a/3104
charakteristika
Novobarokní budova divadla "kukátkového typu". Původně Městské divadlo, v roce 1948 přejmenováno na Divadlo Zdeňka Nejedlého, v roce 1990 na Divadlo Antonína Dvořáka. Další přestavby pochází z let 1956, 1971 a 2002.
Ve vrcholu klasicizujícího hlavního průčelí z 50. let 20. století zachováno sousoší Poezie vítězící nad Sfingou (z roku 1907) od Leopolda Kossiga.
Hlediště s postranními lóžemi a balkony zdobeno zlaceným štukem a nástropní malbou od Eduarda Veitha.-
majitelé
Statutární město Ostravafirmy a instituce
Národní divadlo moravskoslezské, p. o.-
stavební vývoj
Budova divadla byla postavena podle projektu vídeňského architekta Alexandra Grafa v letech 1905–1907. Stavba je umístěna na železobetonové základové desce, neboť v předprostoru stával důl Antonín. Původní průčelí, typické pro řadu dalších divadelních budov postavených v městech bývalé habsburské monarchie, bylo s bohatým sloupovím a sochařskou výzdobou. Nástropní malba v hledišti pochází z dílny vídeňského malíře Eduarda Veitha.
Při přestavbě v letech 1954–1956 podle návrhu Ing. arch. Jana Tymicha bylo vytvořeno nové průčelí.
Přístavba zákulisí a šaten a zadního a bočního průčelí ve stylu tzv. brutalismu se uskutečnila v letech 1967–1971 dle projektu Ivo Klimeše. V hlavním foyer byly odstraněny dva reliéfy Hudba a Drama, jejichž autorkou byla Helena Železná-Scholzová. Sochařský výzdoba byla doplněna podle návrhu arch. Skalníka dvěma bustami dirigentů Emanuela Bastla (ak. sochař Myszak) a Jaroslava Vogla (ak. sochařka Zlatníková). Z té doby pochází plastika Letící stroje od Vladimíra Janouška, v současnosti (2020) umístěna u provozního vstupu.
Postmoderní přístavba a přestavba proběhla v letech 2000–2002, kdy byl objekt doplněn o provozní budovu za divadlem.-
obrazy
-
prameny, literatura
Ostatní literatura
"Malý průvodce stavebními památkami v Ostravě"
Katalog
"Průvodce architekturou Ostravy"
-
významné osoby
-
události
12. 8. 1919
Zahájení činnosti Národního divadla moravskoslezského v roce 1919-
autor
Juřica
