Fojtství (dědičná rychta) ve Vítkovicích
historický název
Fojtství (dědičná rychta) ve Vítkovicích
ulice
Místecká 11
charakteristika
přízemní budova dědičné rychty s krčmou a hospodářským zázemím
-
existence
stavba již neexistuje
zánik
1955
území
Vítkovice
majitelé
Michael z rodu Stange (1357)
dědičný rychtář Jan (1531)
dědičný rychtář Michal (1558)
Jan Kořínek, starosta Vítkovic a pokladník železáren (1848–1858)
Josef Michael Kořínek, ředitel schwarzenberských železáren v Murau, a Johana Ježková, roz. Kořínková, manželka správce vítkovických hutí (1858)
Salomon Mayer Rothschild (1869)
Ernst Kořinek (1890)
Vítkovické horní a hutní těžířstvo/Vítkovické kamenouhelné doly (1896–1945)
Ostravsko-karvinské doly, n. p. (po 1945)obyvatelé
Carl Elbertzhagen, ředitel Vítkovických železáren (1869)
provozovny
krčma (později hostinec Na Fojtství)
palírna (v roce 1843 její provoz zajišťovalo šest námezdních dělníků, vyrobilo se zde 500 věder čistého lihu)-
zajímavosti
Fojtství ve Vítkovicích se poprvé připomíná v listině z roku 1357, kterou bratři Johann a Peter z rodu Stange, tehdejší držitelé paskovského léna, udělili svému bratranci Michaelovi a jeho potomkům dědičnou rychtu ve vsi Vítkovice, včetně příslušných pozemků, práva rybolovu a svobodné krčmy. Toto privilegium bylo potvrzeno listinou olomouckého biskupa Stanislava z roku 1531.
Listinou z roku 1558 potvrdil olomoucký biskup Marek Khuen vítkovickým dědičným fojtům, že mohou provozovat při rychtě krčmu a zároveň je zavázal k odběru piva od moravskoostravských měšťanů. Později vítkovičtí fojti obdrželi právo výroby pálenky, kterou od nich musel povinně odebírat např. hostinec u železáren (známý též pod názvem U Železného muže). Při zrušení propinace v roce 1869 byla u vítkovické dědičné rychty stanovena náhrada za vyvázání z povinného odběru alkoholických nápojů na 1600 zlatých.
Už od 60. let 19. století byla část areálu fojtství ve vlastnictví Vítkovických železáren, které zde ubytovávaly své zaměstnance. Nájemcem hostince Na Fojtství tehdy byli Václav Mácha či Moritz Wulkan. Po kolaudaci nové budovy hostince v roce 1903 se dlouholetými nájemci stali Moritz a Therese Herlingerovi.
V meziválečné době využívala hostinec Na Fojtství závodní rada jámy Louis k pořádání schůzí a přednášek. V letech 1948–1950 se pak z hostince stal Závodní klub, respektive Dům oddechu (kulturní dům) pro zaměstnance Dolu Jeremenko. Zázemí zde našla hornická dechovka, ochotnický divadelní soubor a řada zájmových kroužků. V počátečním období existence ostravského studia Československé televize se zde natáčely televizní pořady.-
stavební vývoj
V polovině 19. století tvořilo vítkovické fojtství komplex zděných i dřevěných objektů, který zahrnoval tzv. panský dům s palírnou, hostinec, stáje, stodoly a dřevěný domek u závodního náhonu. Přízemní budova hostince přiléhala z východní strany k panskému domu. Nacházela se v ní nálevna, oddělený prostor pro hosty a byt hostinského. Všechny místnosti byly klenuté.
Již v roce 1896 se Vítkovické horní a hutní těžířstvo, poté co se stalo vlastníkem celého areálu, rozhodlo provést přestavbu budovy hostince s využitím ostatních objektů bývalého fojtství. Nová budova hostince Na Fojtství byla přízemní se zvýšenou jednopatrovou částí. V jejím parteru se nacházel výčep a kuchyně, v prvním poschodí měl hostinský vyhrazeny tři pokoje k obývání a jedna místnost sloužila k ubytování ženského pomocného personálu. V severní přízemní stavbě se rozkládala velká nálevna, v jižním traktu byly hostinské místnosti, používané hlavně ke spolkové činnosti. V zahradě hostince byl letní pavilon, v němž se pořádaly koncerty.
V první polovině 50. let 20. století došlo z hygienických důvodů k asanaci areálu a rozsáhlé přestavbě novější budovy hostince, která stojí doposud a slouží k obchodním účelům.-
obrazy
-
prameny, literatura
-
významné osoby
-
autor
Daněk
