Encyklopedie města Ostravy !!!

Pohled na Neumannův pivovar v Radvanicích počátkem 20. století. Zdroj: Archiv města Ostravy.

Neumannův pivovar, Dělnický pivovar, Radvanický pivovar


  • historický název

    Neumannův pivovar, Dělnický pivovar, Radvanický pivovar

  • ulice

    Těšínská 270/27

  • charakteristika

    areál průmyslového pivovaru


  • zánik

    1988

  • území

    Radvanice

  • majitelé

    Josef Neumann (1858–1968)
    Emanuel Neumann (1868–1896)
    Arthur Neumann (1896–1908)
    První moravsko-slezský dělnický pivovar Skaret & Spol, v. o. s. (1908–1918)
    První moravsko-slezský pivovar a sladovna, s. r. o. (1918–1926)
    První moravsko-slezský pivovar a sladovna, a. s. (1926–1943)
    statutární město Ostrava (1943– )

  • provozovny

    Komunální služby města Ostravy, rychloprádelna
    Sběrné suroviny, n. p., skladiště

  • firmy a instituce

    Antonín Kusák, strojní stolařská dílna
    Karel Trefný, stáčírna piva
    Zdeněk Rýc-Bednář, sodovkárna
    arch. Jaromír Klapal, dřevoprůmysl - výroba saní a lyží
    Technia, a. s. - továrna na výrobu gumového technického zboží
    Oldřich Turský, natěrač - dílna


  • zajímavosti

    Zakladatelem pivovaru byl obchodník židovského původu Josef Neumann, který se počátkem 20. let 19. století stal nájemcem radvanického emfyteutického hostince, v němž pravděpodobně vařil řemeslně vyráběné pivo již před rokem 1848. Proto se také zřejmě v některých zdrojích uvádí, že počátky výroby piva v Radvanicích spadají až do roku 1840. V roce 1850 Josef Neumann odkoupil do osobního vlastnictví část radvanického statku, a to včetně emfyteutického hostince č. 29 a dominikální krčmy č. 27. Ještě před zákonným zrušením tzv. propinačního práva využil privilegovaného oprávnění k výrobě alkoholických nápojů, které bylo původně zřejmě vázáno právě na zmíněný hostinec č. 29, jenž se nacházel při Císařské silnici spojující Opavu s Těšínem a byl zmiňován již koncem 18. století, nebo na krčmu č. 27, jež se nacházela poblíž řeky Lučiny, a v roce 1858 založil nový pivovar. Zemědělsko-potravinářský komplex tvořil kromě pivovaru také lihovar, drožďárna a octárna. Firma označovaná Josef Neumann & Co. byla zanesena do těšínského obchodního rejstříku v roce 1863.
    Koncem 60. let převzal vedení pivovaru Emanuel Neumann, který podnik přebudoval na parostrojní závod. V roce 1889 se veřejným společníkem v rodinné firmě stal jeho syn Arthur Neumann, který po smrti otce řídil pivovar až do roku 1908, kdy jej pod tlakem konkurenčního boje v pivovarnictví na Ostravsku prodal Velkonákupní společnosti pro rakouské konzumní spolky Skaret, Exner & Spol., navázané na sociální demokracii. Té se podařilo propojením pivovaru s konzumními spolky na Ostravsku a Těšínsku oživit výrobu. Od roku 1910 byl jeho ředitelem jmenován Wilhelm Bräuner. Úspěšný provoz narušila až první světová válka, na jejímž konci sociální demokracie pivovar prodala skupině investorů z řad moravskoostravských a vídeňských obchodníků. Pivovar v době konjunktury první republiky dosáhl svého výrobního maxima a rozšířil svůj odbyt především do východních částí ČSR. Těžce na něj však dolehla Velká hospodářská krize, která způsobila, že v roce 1937 se v Radvanicích přestalo úplně vařit pivo a po dohodě s konkurenčním Larisch-Mönnichovým pivovarem v Karviné došlo k převzetí distribuční sítě radvanického pivovaru a v jeho areálu byl zřízen prodejní sklad karvinského piva pro Ostravsko. V době nacistické okupace pak byla původní společnost arizována a budovy bývalého pivovaru, včetně pozemků vydraženy ve formální dražbě městem Moravskou Ostravou.


  • stavební vývoj

    Původní pivovar byl vybudován v roce 1858. V průběhu 70. let 19. století zde byla výroba jako první na Ostravsku převedena na parostrojní pohon a byly vybudovány ležácké sklepy. V letech 1887–1888 došlo k výstavbě parní sladovny s rozšířenými humny podle projektu strojírny Martinka & Spol. v Bubnech u Prahy.
    Počátkem roku 1910 se zřítila klenba a střední zeď severního traktu pivovaru, v němž se nacházely ležácké sklepy. Jejich další užívání bylo okamžitě zakázáno a vlastníkovi bylo nařízeno odstranění zchátralé stavby. Do roku 1912 proto byly vybudovány nové ležácké sklepy s rozšířenou kapacitou. Současně došlo k přestavbě varny, jejímu vybavení novým strojovým zařízením a k elektrifikaci provozu. V roce 1911 byla povolena stavba plnírny, umývárny a skladu lahvového piva.
    V roce 1918 byla povolena výroba sodové vody a adaptována umývárna a plnírna lahví. V roce 1922 došlo ke stavbě hospodářské budovy-skladiště. V roce 1927 byla zřízena transformační stanice a o rok později byla provedena stavba kotle v čistírně sudů. V roce 1928 proběhla přístavba jednopatrové obytné a kancelářské budovy a 1929 stavba stáje s garáží.
    Ve 40. letech po ukončení výroby piva byly různé části provozních budov adaptovány na dílny, některé budovy byly využívány k bytovým účelům. Od konce 60. let byly rušeny zdravotně nevyhovující bytové jednotky. V roce 1975 proběhla demolice přízemního zchátralého domu za účelem uvolnění prostoru pro skladiště Sběrných surovin. V roce 1988 byla nařízena demolice zchátralé jednopatrové obytné budovy, objekty pivovaru se nacházely v havarijním stavu. Do dnešních dob zůstala stát pouze část bývalé sladovny.


  • obrazy

    img1814.jpg

    img1813.jpg img1812.jpg img1825.jpg img1824.jpg img1828.jpg img1823.jpg


  • prameny, literatura


  • významné osoby

    Vilém (Wilhelm) Bräuner
    Emanuel Neumann
    František Pittermann


  • autor

    Daněk


Aktualizováno: 21. 04. 2022