Encyklopedie města Ostravy !!!

Ing. Dr. techn. Antonín Bechný (1893–1964), první poválečný ředitel znárodněných Vítkovických železáren. Zdroj: Archiv města Ostravy.

    Ing. Dr. techn. Antonín Bechný


    • * 23.01.1893 Bystřice pod Hostýnem (okr. Kroměříž) – † 09.07.1964 Ostrava


    • strojírenský technik, manažer


    • národnost

      česká

    • státní příslušnost

      Rakousko-Uhersko, Československá republika, Československá socialistická republika


    • zajímavé okolnosti

      Pocházel z rodiny dělníka.
      Jeho vysokoškolská studia byla v době první světové války na několik let přerušena povoláním ke službě v rakousko-uherské armádě. Praxi získal ve strojírenských dílnách Larisch-Mönnichů v Karviné a v továrně bratří Thonettů v Bystřici pod Hostýnem. V rámci Vítkovického horního a hutního těžířstva se vypracoval od samostatného inženýra konstrukční kanceláře strojíren na vedoucího dílen pro stavbu velkých strojů (1929). V letech nacistické okupace byl přidělen do technického sekretariátu ředitelství těžířstva. V březnu 1941 obdržel pověření k vypracování projektu nových železáren v Kunčicích nad Ostravicí, z něhož se nakonec realizoval pouze tzv. Jižní závod. Patřil mezi hlavní organizátory špionážní a zpravodajské skupiny v železárnách, která prostřednictvím kurýrní cesty přes neutrální Švédsko předávala tajné informace exilové vládě v Londýně. Vyjednáváním se mu podařilo dosáhnout toho, aby ustupující německé jednotky na konci války upustily od ničení výrobního zařízení železáren. Současně byl ve spojení s odbojovou skupinou Plukovník Jindra, které předával informace vojenského a hospodářského charakteru.
      V květnu 1945 byl rozhodnutím Národního výboru statutárního města Moravské Ostravy a závodní rady Vítkovického horního a hutního těžířstva pověřen prozatímní správou podniku, o měsíc později byl ve funkci potvrzen i ministrem průmyslu Bohumilem Laušmanem. Po znárodnění železáren na sklonku roku 1945 byl jmenován generálním ředitelem Vítkovických železáren. Musel se vypořádat se složitou poválečnou obnovou výroby, finančními problémy (stamilionové dluhy vůči tuzemským dodavatelům, miliardová nedobytná pohledávka u německých odběratelů) i nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil (odliv zhruba tří tisíc německých zaměstnanců). Bezúspěšně bojoval o vyjmutí Jižního závodu ze seznamu ruské válečné kořisti, ačkoliv se nejednalo o německý majetek.


    • vzdělání

      zemská vyšší reálka v Holešově (maturita 1912)
      Technische Hochschule ve Vídni (1912–1920)
      Česká vysoká škola technická v Brně (doktorát technických věd 1926)

    • vyznamenání a pocty

      Československý válečný kříž 1939
      Československá vojenská medaile Za zásluhy II. stupně
      Řád Slovenské národní rady Za hrdinství v práci I. třídy


    • zaměstnání

      Vítkovické horní a hutní těžířstvo (1920–1945)
      Vítkovické železárny, n. p., Ostrava, generální ředitel (1946–1949)

    • odborné a zájmové organizace

      Obchodní a živnostenská komora v Opavě, prezident (1946–1947), člen předsednictva
      Ústřední svaz československého průmyslu, člen předsednictva
      Spolek československých/českých inženýrů, pobočka v Ostravě, místopředseda (1939), předseda (1946)
      Okrašlovací spolek pro Velké Kunčice, Čeladnou a okolí v Kunčicích pod Ondřejníkem, předseda (1942–1951)
      Aeroklub Vítkovických železáren, člen předsednictva (1946–1951)


    • obrazy

      img2390.jpg


    • prameny, literatura


    • partneři

      Jarmila Bechná (Opletalová)
      Marie Bechná (Bémová)


    • děti

      Marie Bechná


    • související odkazy

      Internetová encyklopedie dějin Brna


    • autor

      Daněk


Aktualizováno: 22. 09. 2023